Můj příběh

Mnoho času v životě jsem strávila prací, která mě příliš nebavila, kde jsem nebyla příliš ráda. 

A jednou jsem si řekla dost. Už nechci. Chci dělat co mě baví, kde cítím skutečné hluboké nadšení. A začala jsem hledat. A postupně jsem nacházela.

Dětství jsem trávila hlavně na statku, u dědy a babičky, na samotě, mezi loukami a lesy. S bráchou a dvěma bratranci. Mnoho práce, zvířat, přírody a volného pohybu a her. 

Venku s klukama. 

NADCHL MĚ VOLEJBAL 

S rodiči jsme bydleli v malé vesnici, kde toho nebylo mnoho, především fotbalové a volejbalové hřiště. Mě nadchlo to na volejbal. 

A hrálo se. Hrál kdo zrovna přišel. Mladý, starý, běhavý i pár těch, kteří už nic nedoběhli, ale hráli volejbal celý život a měli ho moc rádi. A já s kamarádkou, malé holky, které si aspoň pinkaly vedle hřiště. 

Bylo krásné, když mě poprvé nechali také hrát,  když jsme společně pili z jedné bandičky studenou vodu ze studny a mě to tak chutnalo, přestože jsem čistou vodu běžně nepila. 

Zpocení, uřícení a šťastní :o)

Volejbal mě potkal i v posledních letech základní školy. Krásné roky s fajn lidmi a sportem. Volejbal a basket, jsme hráli kdy se dalo - o přestávkách i před vyučováním. A já k tomu snila. O tom, že si mě vybere nějaký volejbalový klub. Že budu mít pořádný trénink a budu hrát volejbal závodně. 

A šance skutečně přišla. Na turnaji mezi školami si mě do týmu vybral příbramský volejbalový klub. 

„CHTĚJÍ MĚ DO TÝMU“, radovala jsem se. Byla jsem šťastná! 

Nastoupila jsem, ale nebylo to jednoduché. Neexistoval žádný individuálnější přístup trenéra a já byla totálně hozena do vody, mezi hromadu starších holek, které byly sehrané, už toho hodně uměly a dobře se znaly. 

Cítila jsem se velmi nejistá mezi staršími a zkušenějšími. Cítila jsem se mimo. Žádné hřejivé a podporující slovo od trenéra, žádná pomoc s fyzickým tréninkem ani s emocemi a s pohledem na věc.

BRZY JSEM TO VZDALA
Vzdala jsem můj sen. Byla jsem z toho smutná a rozhozená. 

Dlouho mě to mrzelo a dlouho jsem to měla v sobě jako čistě moje selhání. Nyní však vím, že toho na mě tenkrát bylo prostě moc. Nevěřila jsem si, neměla jsem oporu a navíc jsem ještě neuměla pracovat sama se sebou, se svými pocity a emocemi.

Střední škola s ekonomickým zaměřením. Pro mne úplně mimo. Témata, která mě nezajímala a nebavila. Byla jsem nešťastná a uzavřená do sebe. Kleslo mi sebevědomí a život mi nedával smysl. 

Navíc složitá a bolestná situace v mé rodině (odchod táty), ve které jsem se cítila velmi sama se svojí vnitřní hrůzou a s nemožností to s někým do hloubky probrat. Hodně strachu a vnitřní samoty. Mnoho bolestných emocí jsem si zasunula do sebe, protože se mnou o tom nikdo nemluvil  a já jsem se s nimi  sama vypořádat nedokázala.

Po škole přišla  různá zaměstnání. Vždy se jednalo o komunikaci s lidmi a vedení lidí, ale v oblastech, které mi nebyly vlastní. I tak jsem se v nich hodně naučila.

Vdala jsem se a narodily se nám dcery. Pár roků bylo šťastných, radovali jsme se z dětí a rodiného života. Ale potom následovala moje velká krize a můj odchod se třemi dětmi.  Nejmladší dcera byla ještě miminko - 6 měsíců. Sama bez partnera se třemi dětmi jsem si našla nové bydlení,  pro holky školu, školku.  Bylo to nelehké období.

PÉČE O MŮJ VNITŘNÍ SVĚT

Šest let převážně bez partnera, o samotě, jsem si postupně a bolestně čistila zasunuté emoce z mých nejtěžších období. Šest let jsem byla úplně bez médií - bez TV, novin, časopisů, rádia.  Plně obrácená do svého vnitřního světa. 

HODNĚ JSEM SE NAUČILA A POCHOPILA

Objevila jsem své další talenty a schopnosti. A také jsem zjistila, že mám výbornou intuici. Dále že dobře vnímám vnitřní nastavení druhého člověka, jeho brzdy a jejich řešení. Uvědomila jsem si, že mám velmi silnou energii, která dokáže hodně uzdravovat. Začala jsem důvěřovat svému selskému rozumu a ženské moudrosti.

NAROVNALA JSEM SI VZTAHY

Dala jsem různým vztahům správnou důležitost dle cítění. Naučila jsem se říkat NE, nastavovat si  zdravé hranice. Naučila jsem se přijmout své emoce, zdravě je zpracovávat. Naučila jsem se z emocí získávat důležité informace a energii.

Začala jsem opět vnímat, co skutečně potřebuji, starat se o sebe, být k sobě laskavá a milující. 

Pozvedla jsem své sebevědomí, nalezla svou hodnotu a své místo na světě. 

Našla jsem, kdo jsem, kam patřím a co skutečně chci.

Zatoužila jsem dělat to, co mě skutečně baví. Z předešlých zaměstnání jsem už věděla, že mám pro koučink přirozený talent a mnoho zkušeností, potřebovala jsem  však ještě jistotu, že skutečně budu užitečná a platná. Potřebovala jsem mnohá ujištění.
 

A ta přišla. Při studiu koučinku v Mindset Academy, kde jsem si ověřila u kolegů, že jsem jim pomohla s posílením sebedůvěry tak, aby byli schopni uvidět účinná řešení, která dlouho hledali. 

Povídala jsem si  s mladou ženou, která si po našich setkáváních narovnala už hodně ohnutá záda. Mentálně i fyzicky. Nabyla sebedůvěru, uspořádala si pracovní vztahy, zhubla a poskládala si spoustu věcí ke své spokojenosti. 

Při výstupu na nejvyšší horu Korsiky jsem po cestě namotivovala dva muže, kteří výstup už vzdali. Popovídali jsme si a oni změnili názor a pokračovali. A nahoře mě s vděčností objali. 

Dalšího ujištění se mi dostalo při volejbalových zápasech. S hráči i hráčkami, kteří u mě hledají v nejvypjatějších chvílích zápasu klid, sebejistotu a oporu. 

A přišly další a další příležitosti, které mi potvrdily, že jdu po správné cestě.

Uvědomila jsem si, že intenzivně  a přesně vnímám, co který člověk potřebuje, co ho brzdí v hlavě ke zlepšení výkonu. Zkušenost a mnoho lidí mi to potvrdily. Diagnostika je mojí silnou stránkou. 

Dále mám schopnost napojit se uvnitř na silný, hluboký klid, do kterého se ponořím a  přenáším ho na ostatní. Používám to v různých situacích: 

S hráči při náročných zápasech, ale i jindy. Např. v minulosti  s malými miminky, kdy jsem v porodnici zklidňovala i miminka cizí. S koňmi, kteří mi důvěřují a vnímají mou hlubokou jistotu a psychicky se o mě opírají. S mentálně postiženou holčičkou v ZŠ a dalšími pomalejšími dětmi.

Jde tu o energii - na kterou se v sobě napojím a cítím, jak mnou proudí. Silný a hluboký klid, který šířím kolem. 

Dále pomáhám prostřednictvím rozhovorů, díky nimž si lidé mnohé věci uvědomí a pochopí. Postupně společně odbrzdíme ty nejdůležitější brzdy, hluboce podpořím sebevědomí a rozpustím skryté pochybnosti a JEDE SE DÁL A VÝŠ.