O SÍLE… co když nemám sílu?

PROČ NÁM DOCHÁZÍ SÍLY? Příčiny můžou být překvapivé. Nejen životospráva… závislosti…málo spánku, odpočinku…

ALE JE TU JEŠTĚ JEDNA DALŠÍ PŘÍČINA. VELMI ZÁSADNÍ.

Všichni máme svojí přirozenou sílu, zdroj své síly v sobě, není pro to třeba nic dělat.

NĚKDY VŠAK DOJDE K ODPOJOVÁNÍ OD NAŠEHO ZDROJE SÍLY.

PROČ?

PROTOŽE SE NEPŘIJÍMÁME.  Nepřijímáme se takoví, jací jsme.

ODŘEZÁVÁME OD SEBE KUSY SEBE, tak jak nás to naučili rodiče, společnost, učitelé… i my sami.

PŘIJÍMÁME ZE SEBE JEN NĚCO MÁLO!

Ale my stále máme i to, co nechceme, jen je to potlačené, v našem podvědomí… A projevuje se to díky tomu NEVĚDOMĚ, nevhodně.  Jsou to vlastnosti, které odmítáme, popíráme nebo před nimi utíkáme…

A TO PŘESTO, ŽE JSOU PŘIROZENÉ A ZDRAVÉ, JEN MY TO O NICH NEVÍME.

ANEBO JSOU TO STÍNY, KTERÉ SICE MÁME, ALE NEŽIJEME JE, DRŽÍME JE NA UZDĚ… A PROTO JE TO OK.

ODMÍTÁME SE TŘEBA ZA TO, ŽE NĚCO NEUMÍME. nebo že nedosahujeme nějakých konkrétních výkonů – třeba představ o tom, jací bychom měli být – a často jsou to věci proti přírodě – jen naše mylné představy, přílišné nároky. Protože jsme třeba jiný typ než náš kamarád/ka a naše silné stránky jsou jiné!

A my o sobě pochybujeme, nevěříme, že i takto jsme dost dobří!

Např. ŽE MÁME BÝT VŠICHNI STEJNÍ! Když ten umí to, tak ty bys také měl…když ona je taková, tak bys také měla…atd…atd…

Toto se nedělá! Přitom je to zdravé a přirozené.

VELMI MNOHO NESMYSLŮ nás učili a my tomu uvěřili. A z toho pohledu nesmyslu z toho vyšlo, že takoví jací jsme, tak NEJSME V POŘÁDKU!

A TO JE VELKÝ OMYL! JSME V POŘÁDKU I S NAŠIMI ODLIŠNOSTMI I SLABOSTMI A NEDOSTATKY. I S NAŠIMI SILNÝMI STRÁNKAMI, KTERÉ SE NĚKOMU NEHODÍ.

……………………………………………………………………………………………………………………………….

Jsme jedineční v tom, jakou kombinaci  vlastností máme.

……………………………………………………………………………………………………………………………….

A PASUJÍ K NÁM JINÍ LIDÉ. Jiný puzzlík zapadne do naší skládačky kvalit i nekvalit. A my zapadneme do skládačky někoho, kam někdo jiný prostě zapadnout nemůže. Protože je jiný/á. 

A skutečně jsou lidi,  kteří hledají  někoho,  kdo k nim opravdu zapadne. Ne kohokoli.

Právě nás. A my právě je.

Moc si přeju, abychom čím dál více dokázali oceňovat naše vlastní kvality. I ty, které považujeme za samozřejmost.

Moc si přeju, abychom dokázali sami sebe respektovat natolik, že hluboce pochopíme, že to, co jsme nedostali do vínku, že to  prostě NEPOTŘEBUJEME.

…anebo se TO MÁME PRÁVĚ NAUČIT. Ale i takto jsme nyní v pořádku.

Že i tak si zasloužíme lásku, přátele a mnoho dobrého, co si přejeme.

Hodně síly nám všem přeju.  Abychom uměli žít svou slabost i svou sílu.

Klára

PS: ještě bych chtěla dodat na obhajobu rodičů… Většina rodičů nepředávala svým dětem nepravdy záměrně. Ale z nevědomí, z toho, jak sami byli naučení. Nejde mi vůbec o to rodiče hanět, to vůbec ne. Jde mi o to vidět pravdu.

Obojí lze současně – vidět pravdu i soucítit a chápat. To je však proces, ke kterému je třeba dojít. A to chce svůj čas :o).  Dopřejme si ho.